Koučink

Koučink (z angl. coaching = „soustavně připravovat“) zná každý nejspíše ze sportovního prostředí. Efektivní kouč, zaměřený na řešení dělá vlastně to, co dělá dobrý sportovní kouč. Dokáže zvýšit motivaci jednotlivce i celku tím, že vede klienta k objevování vlastních zdrojů v sobě.

Metod koučinku je celá ředa. Ericksnovský výsledkově orientovaný koučink vychází z technik Whiteboard thinking, NLP, a metodologie čtyř kvadrantů. Díky těmto metodám si každý může rychle osvojit obrovské schopnosti. A to bez ohledu na to, kde v životě právě je. Vždy existuje touha po větší flexibilitě, kreativitě, po hlubším smyslupnějším a bohatším pocitu nebo smyslu života.

Výsledkově orientovaný koučink je soubor technik, které rozpracovala Marilyn Atkinson, prezidentka a zakladatelka Ericsson College, Ericsson své know-how předává certifikovaným koučům, lektorům a trenérům.

Koučink zaměřený na řešení posouvá lidi směrem k jasnější představě vlastní cesty. Využívá při tom přesvědčení, že mozek funguje vlastně jako počítač a tudíž je naprogramovatelný.

 

• • Kouč vás vybídne a nechá Vás najít, co  pro Vás v životě znamená vyhrát.
  • Kouč je partnerem na cestě životem, který můžete uskutečňovat osobně či profesně.
  • Kouč je někdo, kdo Vás přiměje stát se odpovědným za svůj život, kdo zajistí že využijete veškerý Váš potenciál.
  • Kouč Vám pomůže udělat klíčový výběr ve vaší karieře či osobním životě.

Kořeny a historie koučinu sahají do humanistické psychologie šedesátých let minulého století. Ta na člověka už neshlížela jako na pouhý „raneček pudů“, ale zkoumala ho jako zdravou osobnost a věřila v jeho potenciál a růst.

Na základech humanistické psychologie vznikly různé další psychoterapeutické směry, ve kterých koučink také nalézá inspiraci.

Jedněmi ze zakladatelů koučování, ke kterému se hlásí a z níchž čerpá celá řada špičkových koučů jsou AmeričanTimothy Gallwey a Angličan Sir John Whitmore. Oba se léta zabývali metodami na zvyšování osobní a profesní výkonnosti lidí. V posledních dvaceti letech Galwey propaguje myšlenkový přístup zvaný „Inner Game“ (vnitřní hra). Vymyslel rovnici V(výkon) =P(potenciál) – I(interference) . Ze spolupráce Gallweye a Whitmora vznikl jeden ze základních pracovních nástrojů koučování. Přehledný systém otázek provázany a dalšími metodami vedení lidí, který J. Whitmor nazval GROW (Goals-cíle, Reality-skutečnost, Options-možnosti řešení, Will- vůle).Podle toho, jakými fázemi vývoje klient při koučování prochází.

Kouč pracující tímto způsobem, vede klienta k odpovědím, kterými si klient ujasní své cíle, vize či projekty a nakonec najde cestu je dobře uskutečnit.

Podstata koučování však není v modelu GROW. Podstata je v tom, že díky dobře kladeným otázkám si klient udělá „jasno“. Díky tomu je pak schopen se kvalitně rozhodovat o dalším vývoji a postupu, a za toto rozhodnutí přijímá plnou odpovědnost. Kvalitní rozhodování následně přispívá k vysoké kvalitě a kvantitě výsledků při zachování dalších klíčových parametrů naší výkonnosti, jako jsou rozvoj a radost.

Koučink se osvědčil nejprve ve sportu. Pak ji s úspěchem uplatnili i u manažerů, při zvyšování jejich výkonnosti. Tímto způsobem se jim pak podařilo měnit feremní kultury u společností z různých oborů směrem k vyššímu výkonu, ale také zvyšovat spokojenost zaměstnanců a celé firmy. O takové firmě se pak říkalo, že je vedena koučovacím stylem.

Tedy prioritou byla důvěra ve schopnosti lidí, samostatnost, zodpovědnost zaměstnanců za sebe i firmu a obrovský prostor pro tvořivost. Jako příklad Whitmor často uvádí firmu SUMCO, kde odpovědnost manažerů dosáhla tak vysoké úrovně , že jim majitel nabídl, aby si pro další rok navrhli sami výplatu tak, aby byli spokojení a firma prosperovala.